V současné době připravuje univerzita nejefektivnější řešení, jak připravit zkouškové online. S RNDr. Michalem Černým, pedagogem na Katedře informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě, jsme se bavili o výhodách a úskalích distančního zkoušení a proč se této formy nebát.
Domnívám se, že určitě ano. Předně máme na univerzitě k dispozici hned několik poměrně jednoduše dostupných řešení, která můžeme pro zkoušení využít – od Adobe Connect přes Zoom až po MS Teams, což je v současné době univerzitou preferovaná varianta. Technicky není čeho se bát. Ostatně ukazuje se, že i učitelé základních škol se se zkoušením skrze technologie vypořádali, takže není důvod si myslet, že by to bylo něco příliš náročného či na úrovni univerzity nedostupného. A když si člověk neví rady, může se zeptat. To vnímám jako silný moment současné situace. Možná více než kdy jindy se vzájemně potřebujeme a můžeme si pomoci. Tato potřeba a pomoc nám umožňuje chápat univerzitu jako živý vzájemně propojený organismus.
Je zde ještě jeden důležitý rozměr, proč chtít zkoušet online, a ne třeba testem nebo jen esejí. Jde o setkání s živým člověkem. Jistě ne tak tělesně a sociálně blízké jako u klasického zkoušení, ale přesto je důležité. Jde o dialog, ve kterém se můžeme potkávat a poznávat. Toto setkání tváří, jak by řekl Levinas, je základem pro budování vztahu, který dává univerzitě smysl a oprávnění existence. A současně tvoří rozdíl mezi tím, kdy studentovi nabídneme vzdělávací kurz, a kdy po něm „hodíme“ knihu, aby se sám naučil, co potřebuje.
Současná situace je mimořádná pro všechny – musíme se všichni učit, získávat nové zkušenosti, experimentovat. A pokud se něco nepovede, myslím, že studenti jsou ochotni to odpustit. Opět se vracíme k tomu vztahu. Pokud studenti vidí zájem a vyjití z vlastní komfortní zóny učitele, zájem o ně samé, snahu učitele do nich investovat vlastní čas… tak pak to, že se déle čekalo na zkoušení nebo se něco dělalo nadvakrát, mu jistě prominou.
A možná to mohou být právě oni, kdo budou první po ruce a poradí. Tím nechci říkat, abychom nezkoušeli a nepřipravovali se, netestovali funkčnost řešení. Ale smyslem zkoušení skrze video je nejen ověřit znalosti a dovednosti, ale i překročit sociální distanci, navázat kontakt, vstoupit do společného přemýšlení a sdílené situace. Paradoxně snad i případný technický problém může toto setkání pomoci zahájit.
Mohou. A asi není žádný způsob, jak jim v tom zabránit. Současně ale platí, že téměř každý pedagog, který je zvyklý zkoušet, umí klást otázky takovým způsobem, aby poznal, zda student odpovědi čte, nebo sám promýšlí. Opět se tak vracíme k Levinasovi – pokud je zkoušení setkání dvou tváří, které se navzájem vidí, sdílejí své emoce a výrazy, pak v rámci dialogu učitel snadno zjistí, co student skutečně umí. Ostatně u diplomových prací také nikdy nemáme jistotu, že je píše daný student. Jediné, o co se můžeme opřít, je důvěra ve vztah s ním a pravidelný dialog mezi vedoucím a diplomantem.
Vždy, když zkouším, si vzpomenu na slova Martina Černohorského – od zkoušky musí odcházet poučený student i zkoušející. Současně je to poslední šance zkoušeného něco naučit. A v takovém pohledu snad ani podvádění nedává smysl. Individuální rozprava je v tomto ohledu nezastupitelná a krásná. Myslím, že je skvělé, že díky technologiím o ni nemusíme přijít.
To, co se určitě nabízí, je využít nástroje IS MU – odpovědníky. Ty umožňují práci jak s klasickými uzavřenými otázkami (výběr z možností, přiřazování, doplňování), tak i využití otevřených otázek. Zde existují poměrně standardizované postupy, které učitele tvorbou testů provedou.
V kontextu současných událostí bych ale rád zmínil dvě důležité možnosti u písemných testů. Předně je to možnost studentského vzájemného hodnocení – pokud to jen trochu jde a dává to smysl, je vzájemná zpětná vazba studentů zajímavou a osvěžující. I sami studenti se při hodnocení práce druhého musí nově zamyslet, reflektovat jiný postup a dát zpětnou vazbu. Jde o důležitý krok v procesu učení. I na vzájemnou zpětnou vazbu IS pamatuje, byť jen prostřednictvím odevzdáváren.
Druhá poznámka souvisí s první. Pokud musíme udělat klasický test, který si budeme opravovat sami či automaticky, přemýšlejme nad tím, zda tento proces nemůže být spojený s nějakou formativní složkou. S něčím, co studentovi řekne, jak na tom je – a současně ho podpoří do další práce. Nebojte se mít klidně nachystanou banku odpovědí, které jen variujete podle výsledku v testu. Pokud vyzní osobně (například skrze oslovení jménem), je to pro studenta jasný a zřetelný pomocník v další práci. A tolik času navíc to nezabere.
Absolvent učitelství fyziky a informatiky pro střední školy, v současné době také doktorský student Sociální pedagogiky na PedF MUNI. Od roku 2012 působí na Katedře informačních studií a knihovnictví FF MUNI, kde se věnuje problematice technologií ve vzdělávání. V této oblasti je autorem více než desítky knih a řady přehledových, popularizačních i výzkumných článků především z oblasti vztahu technologií a pedagogiky či oborových didaktik.
Chcete se dozvědět novinky k nástrojům Microsoft 365 využívaným na univerzitě? Jaké změny a vylepšení nás čekají v roce 2024? Připravili jsme si pro vás webinář, kde nejen shrneme všechny aktuální informace, ale také se podíváme na tipy, jak v Microsoft 365 (spolu)pracovat bezpečněji a efektivněji.
Microsoft 365 je jedním ze základních nástrojů pro práci i studium na Masarykově univerzitě. Proto pro vás kolegové z Ústavu výpočetní techniky připravili kurz, který vám pomůže se s ním více seznámit. Vyzkoušejte sami!
