Testování vrací úder

17. 6. 2021 Petr Sudický

Výběr metody hodnocení má zásadní vliv na práci studentů

Zkouškové období přináší z hlediska vyučujících nemalou výzvu, a to nejen v důsledku aktuální situace a nutnosti hodnotit online. Nelehkou otázkou je vždy volba metody, jakou je možné objektivně a důsledně prozkoumat požadované znalosti a dovednosti studentů. S výběrem hodnotícího nástroje je ovšem spojena ještě jedna, možná dokonce zásadnější úvaha – jde o dopad metody hodnocení na vlastní přípravu a proces učení studentů v průběhu celého semestru.

Představme si dva rozdílné scénáře závěrečného hodnocení pro ilustraci tohoto fenoménu. Prvním příkladem je klasický test s výběrem odpovědí, který se snaží zjistit stav dosažených znalostí studentů za celý semestr. Povaha takového testu znamená, že studenti jsou nuceni pouze pasivně označit správné a nesprávné odpovědi z nabízeného výběru, což může kromě aplikace jejich reálných znalostí vést i k uplatnění různých „testovacích strategií“, ať už se jedná o pouhé náhodné tipování nebo o sofistikovanější snahu rozluštit formát testu, rozpoznat specifický vzhled správných odpovědí nebo identifikovat obecný postup vyučujícího při přípravě otázek.

„Pokud studenti vědí, že metodou závěrečného hodnocení je test typu multiple choice, budou v průběhu samotné výuky vynakládat nemalé úsilí na identifikaci témat, která lze lehce přetvořit do podoby takového testu.“

Nastíněný negativní vliv této evaluační metody se však netýká pouze situace, kdy studenti vyplňují uvedený test – lze totiž předpokládat, že podobným způsobem bude probíhat jejich práce v průběhu celého semestru. Pokud studenti vědí, že metodou závěrečného hodnocení je test typu multiple choice, budou v průběhu samotné výuky vynakládat nemalé úsilí na identifikaci témat, která lze lehce přetvořit do podoby takového testu. Zároveň bude jejich styl přípravy více směřovat k memorování učiva než k dosažení vyšších kognitivních cílů (pochopení postupů, kritické uvažování, evaluace souvislostí apod.).

Uveďme si druhý scénář – v tomto případě jsou jako metoda evaluace předmětu použita portfolia studentů, která si studenti vedou podle zadaných kritérií průběžně v rámci celého semestru a ve kterých vyučující navíc uplatňuje vzájemné hodnocení výstupů mezi studenty (peer assessment). Je zřejmé, že oproti přípravě na test musí studenti v této situaci zvolit zcela jinou strategii práce, která reflektuje jednak aktivní povahu evaluačního nástroje (tj. studenti musí něco sami tvořit), ale také nutnost hlubšího přemýšlení o smyslu a účelu vlastní práce s ohledem na zadaná kritéria a kritický pohled jejich kolegů, kterým bude jejich portfolio zadáno k recenzi.

Definujeme pojem washback

Fenomén, který jsme popsali v uvedených příkladech, se v klasické teorii testování označuje termínem washback, v češtině bychom mohli říct zpětný dopad metody evaluace na strategii přípravy studentů v průběhu výukového cyklu. Z tohoto hlediska se jedná o zcela zásadní úvahu při konstrukci jakéhokoli vzdělávacího programu, ať už jde o celé předměty nebo jednotlivé studijní bloky a moduly. Přemýšlení o zpětném vlivu hodnotícího nástroje na kvalitu procesu učení studentů by nás mělo vést mimo jiné k širší aplikaci přímých a aktivních metod hodnocení, u kterých je možné jednodušeji eliminovat nežádoucí efekt evaluace, stejně jako potlačit nastíněné nežádoucí postupy v přípravě studentů.

Jak zvýšit pozitivní dopady evaluačních metod?

A jaká mohou být praktická doporučení pro dosažení pozitivního washback efektu? Základním předpokladem je, že studenti musí v hodnocení vidět smysl nad rámec získání známky či zápočtu na konci výuky. Pouze v takovém případě budou při přípravě směřovat k hlubšímu zájmu o vlastní učení a menšímu zájmu o negativní testovací strategie. Jako vhodným postupem se rovněž ukazuje zapojení metod vzájemného hodnocení a sebehodnocení, při kterých jsou studenti v konstruktivním dialogu aktivně zapojeni do evaluačního procesu a je u nich podporován rozvoj reflexe vlastního učení. 

„​Základním předpokladem je, že studenti musí v hodnocení vidět smysl nad rámec získání známky či zápočtu na konci výuky.“

Z praktického hlediska konstrukce evaluačního nástroje doporučujeme používat předem stanovená kritéria hodnocení (pro zvýšení transparentnosti hodnocení) a ideálně také skládat celkové hodnocení z více dílčích aspektů pro efektivnější zohlednění různých preferencí a přístupů k učení na straně studentů.

A pokud jde o čistě faktografické testy s výběrem odpovědí? V rámci vzdělávacího programu určitě hrají svou roli, otázkou ale zůstává, zda jsou vhodnou metodou pro závěrečné hodnocení, nebo se lépe uplatní v jiných fázích výuky (např. jako pomoc při průběžném hodnocení, jako nástroje sebehodnocení studentů apod.).