Aničko, jsi studentkou prvního ročníku oboru hudební věda filozofické fakulty, jehož první semestr jsi absolvovala celý online. Jak se ti dařilo vypořádat se s touto netradiční vzdálenou formou?
Zpočátku to bylo trochu složité, ale postupně jsem si uspořádala vlastní rozvrh, podle kterého jsem navštěvovala online hodiny nebo jsem si pouštěla záznamy z předtočených přednášek a plnila další úkoly. Bohužel ale musím opakovat již stokrát omílané – nic nenahradí prezenční výuku. I když se většina vyučujících snažila maximálně nám pomoct a mohli jsme je kdykoliv kontaktovat, stejně se to podepsalo na jakési nejistotě mezi studenty.
Pro mě bylo podstatně stresující zkouškové období. Totiž třeba při ústním zkoušení člověk kolikrát vůbec poprvé mluvil s pedagogy, kteří daný předmět vyučovali, a tak nevěděl úplně jistě, co čekat.
Významně se omezil provoz knihoven, archivů a dalších důležitých služeb poskytujících materiály ke studiu. Vycházeli vám vyučující vstříc?
Mám zkušenost, že nás vyučující vždy navedli na zdroj informací. Někteří nám poskytli materiály naskenované ke studijním účelům, jiní nám poradili, kde potřebné publikace sehnat. Uvažovala jsem nad využitím e-prezenčky, ale nakonec jsem ji nepotřebovala. Někteří známí ji ale vyzkoušeli.
Já sama jsem však na oboru, kde jsou z velké části i praktické předměty, a tam, ač se pedagogové snažili, měli bohužel velmi svázané ruce. Dovedu si u jistých předmětů představit, že pro studenty, kteří měli s danou problematikou nulovou předchozí zkušenost a měli všechno to praktické procvičování zvládat bez dozoru vyučujícího, byl takový předmět neskutečně náročný.
Fungovala vám dobře komunikace mezi studenty a pedagogy? A jaké máš zkušenosti s online zkoušením?
Komunikace byla většinou bezproblémová. Pokud se objevily komplikace, ozvali jsme se pedagogovi a ten se vše snažil co nejdříve vyřešit. Zkoušky a zápočty však byly pro mě a další spolužáky, potažmo prváky obecně, opravdu náročné. Zajistit si stálý internet, fungující webkameru, někdy i tiskárnu… To kolikrát člověka vystresovalo víc než zkouška samotná.
S tím souvisí asi i největší problém, který jsem zaznamenala u některých zkoušek. Ačkoli je MS Teams skvělý pro vyučování v živém čase, jednoduchý na ovládání pro učitele i pro nás, speciálně na mém oboru bylo při zkoušení stěžejní zajistit kvalitní přenos zvukových ukázek, což se bohužel ne vždy dařilo.
Odrazila se tahle zvláštní situace i na tvém psychickém stavu, co se týče studia?
Cítím, že mi chybí osobní kontakt se spolužáky a pedagogy. Někdy mám pocit, že jsem v tom studiu osamělá – i přes všechnu ochotu pedagogů a pomoc spolužáků a dalších kamarádů studentů. Člověk se musí vypořádat nejen se všemi novinkami, co prvák na vysoké přináší, ale také s negativními zprávami všude kolem sebe, demotivací a znechucením z toho všeho.
Napadají tě rady a tipy, jak by se dala online výuka zlepšit a zefektivnit jak ze strany studentů, tak pedagogů?
Někteří vyučující by měli do budoucna zhodnotit formu výuky a uzavření předmětu. Je tolik možností – mít hodiny s žáky v reálném čase, předtočit přednášky s komentářem, nahrát materiály do ISu nebo ELFu. Pro každý předmět se podle mě hodí něco jiného. A pokud ne samotní studenti přímo, snad dá pedagogům zpětnou vazbu celouniverzitní předmětová anketa.
Našla bys na online vyučování i nějaká pozitiva?
Tohle vyzní asi taky jako klišé, ale člověk si jednoduše rozvrhne svůj čas. Jelikož spolu s vysokou studuji ještě konzervatoř, můžu si sama naplánovat čas tak, abych vše stíhala.
Měla bys na závěr radu pro uchazeče o studium na MUNI, kteří teprve nastoupí do, možná znovu online, prvního ročníku?
Nebojte se komunikovat. Ať už se spolužáky, studenty vyšších ročníků nebo pedagogy. Zpětně si říkám, že jsem možná nevyužila té možnosti tak, jak jsem mohla.