Novinky z CITu – technologie, služby, školení

Nebylo snadné se tak často a tak dlouho soustředit vedle věcného tématu rozhovorů také na mimiku, tón hlasu, gesta a posez ostatních kolegyň a kolegů, tj. právě na překonávání tohoto „bezpečného“ odstupu. V zájmu plnohodnotné osobní hygieny – udržení si zdraví v jeho celosti, nejen toho fyzického – jsme to však dělali, a vlastně se nám to nakonec docela dařilo. Věděli jsme vždycky, že nejde o trvalý stav, že se nakonec potkáme a sedneme si k poradám kolem jednoho fyzického stolu, a to nás posilovalo v odhodlání nepředat technologii vládu nad tím, jak spolu technickými prostředky jednáme. V centru pozornosti nadále zůstali konkrétní živí lidé a jejich vstupy do projednávané věci.

Naše základní poučení z této krize je, že to jde: zůstat plně lidmi, i když je mezi námi fyzická/technologická bariéra. Stojí to úsilí, je potřeba být nekonformní a stále hledat nové způsoby plné lidské komunikace, je potřeba věnovat zvýšenou pozornost projevům ostatních a citlivě na ně reagovat, neztratit humor – ale jde to!  

Kromě porad jsme spolu s vámi technologie vnášeli také do dalších pracovních činností, u nás v CIT jsme měli zejména na starost podporu pro využití technologií ve výuce. Masivní vnější omezení přímé prezenční výuky radikálně zúžilo dosavadní možnosti všech vyučujících a vytvořilo nárok na takřka okamžité přepnutí do potenciálně mnoha forem distanční/online výuky. Tato situace nevyhnutelně musela přinést, a přinesla, několikanásobnou frustraci: jak některé fungující postupy běžné prezenční výuky v distanční/online formě nefungují; kolik času stojí učení se čistě praktickému ovládání konkrétních technologií, tak abychom se při jejich použití cítili bezpečně; kolik času a úsilí stojí vytvořit a realizovat učební scénáře, které dávají v nových podmínkách smysl a vedou k podobnému výsledku jako při běžné výuce. Náklady na takto zavedenou online/distanční výuku byly tedy nutně vysoké. Z dosavadních zpráv, které máme k dispozici, vyplývá, že se i za těchto okolností v některých případech nakonec podařilo technologie použít tak, že to všem zúčastněným dávalo smysl a přineslo to kýžený efekt, v jiných případech tomu tak nebylo. 

Máme v úmyslu se k tomuto tématu vrátit ve fakultním průzkumu zaměřeném především na scénáře, v nichž využití digitálních technologií nevedlo k interakcím a k učení, které by vyučující hodnotili jako uspokojivé či adekvátně nahrazující fyzickou přítomnost v jednom fyzickém prostoru. Nejsme přitom vedeni snahou eliminovat přímou kontaktní výuku, nýbrž pouze snahou porozumět tomu, jak může i při použití technologií (ať už zvnějšku vnuceném nebo svobodně zvoleném) zůstat v centru univerzitního vzdělávání vysoce kvalifikovaný odborník, který se svými kolegy-studenty kriticky, vědecky rigorózně, a zároveň empaticky a velmi osobitě zkoumá přirozený svět ve snaze mu porozumět a toto porozumění srozumitelně vyjádřit. Věříme tomu, že to do jisté míry jde, a chceme napomoci tomu, aby právě takovému vzdělávání na naší filozofické fakultě technologie sloužily. 

Dobré odpočinkové léto vám za celý tým CIT FF MU přeje,
Daniel Mikšík