Mapy neslouží jen k orientaci v prostoru, ale také v souvislostech mezi různými jevy a místem jejich výskytu. Prostorové aspekty kulturních jevů odhalují fenomény studované humanitními vědami novou perspektivou vztahů blízkosti a vzdálenosti a přináší nová vysvětlení. Vědci z humanitních oborů vytvářejí kartografické výstupy, které jsou obrazově poutavé, informačně bohaté a mohou být aplikovány i na výskyt abstraktních konceptů.
Zatímco v celé řadě přírodních věd je použití prostorových dat jednou ze základních metod, v humanitních vědách (kromě archeologie) byla práce s mapami spíše výjimkou. Podle některých vědců nastal obrat k místu a prostoru (označovaný jako Spatial Turn) až v osmdesátých letech 20. století. Postupně se rozšířil také do oblasti literárních věd a dalších humanitních oborů.
Jedním z impulzů byla postupná globalizace a také technologický pokrok v oblasti geografie a kartografie. Vývoj geografických informačních systémů i jejich nástup v sociálních a humanitních vědách otevřel možnost zcela nového náhledu na problémy ve vztahu k místu a prostoru. Díky snadné dostupnosti aplikací a softwaru pro geokódování, digitální mapování a další práci s prostorovými daty, vzniká celá řada zajímavých projektů i v oborech jako jsou historie, literární vědy či religionistika.
Protože každý předmět zkoumání je více či méně svázán s určitým místem (historická událost, sociologický nebo literární jev), je pro humanitní vědce velmi zajímavý koncept takzvaných Deep maps. Jedná se o mapy obsahující vedle fyzicko-geografických charakteristik celou řadu dalších vrstev. V jedné mapě mohou sledovat jak hospodářské poměry, socioekonomické a demografické ukazatele, tak například i literární díla, která o místě referují, archeologické nálezy z dané lokality nebo tradice a folklorní zvyky, utvářející identitu místa, což vědcům pomáhá nacházet zajímavé souvislosti.
Výborným příkladem takového projektu je tzv. World map z Harvard University. Interaktivní mapa světa slouží vědcům jako výzkumný nástroj. Obsahuje tisíce datasetů a mapových vrstev z různých oblastí. Kromě demografických údajů (počet a hustota obyvatel, porodnost nebo migrace) umožňují zkoumat například vzdálenost konkrétních oblastí od vodních zdrojů, proměnu jejich zemědělského využití, nebo klimatické podmínky. K dispozici jsou také desítky historických mapových podkladů přizpůsobených prostředí ArcGIS, například mapa Ruského impéria z 19. století či Velké Británie v době římské říše a celá řada tematických map (mapa trasy Hedvábné stezky a Hadriánova valu nebo mapa historických dat z censu). Pomocí GIS rozhraní lze z dat vytvářet a přidávat své vlastní vrstvy a rozšiřovat tak projekt interaktivního atlasu světa.
Učebnicovou ukázkou vědecké práce v oblasti Digitálních humanitních věd a zároveň využití map v humanitním výzkumu je projekt GEHIR. Jedná se o interdisciplinární výzkum vědců z katedry religionistiky, kteří ve spolupráci s geografy a informatiky zkoumají pomocí počítačového modelování, geografických informačních systémů a dalších metod starověká řecko-římská náboženství. Jedním z témat, kterým se zabývají je šíření kultu bohyně Isis. K výzkumné práci používají vědci mimo jiné mapové podklady s daty o využití půdy, lokacemi přístavů či obchodními trasami.
Mapy nemusí sloužit jen jako explorativní nástroj. Pomocí interaktivních map můžete vyprávět příběh nebo prezentovat historickou událost tak, aby čtenář kromě časového rozměru dokázal vnímat i prostorové vztahy. Tzv. Storymaps, neboli příběhové mapy, propojují mapy s textovým i multimediálním obsahem. Ukázkovým projektem toho, že mohou být i užitečným nástrojem vzdělávání je Historie Velkého Brna, která poutavým způsobem propojuje interaktivní mapy s fotografiemi i videi a zároveň vše zobrazuje také na časové ose.
Aktivní tvorba příběhových map učí studenty mimo jiné pracovat s mapami a GIS softwarem. Takový přístup zvolili vyučující kurzu o historii starověkého Říma na Univerzitě v San Diegu, kteří v rámci kurzu nechali studenty zpracovávat jednotlivé události v dějinách Římské říše a umisťovat je nejen na časovou osu, ale také vyhledat souřadnice konkrétní historické lokality a umístit je na mapový podklad. Studenti se tak kromě historie naučili také geokódování i práci s mapovou aplikací.
Jedním z velmi bohatých a zajímavých zdrojů informací o prostoru jsou literární díla a způsob, jakým konkrétní místo popisují autoři cestopisů, literatury faktu, básníci a spisovatelé krásné literatury. Spojením metod textové analýzy a specializovaného softwaru, který k lokalitám zmíněných v textu přiřazuje souřadnice (tzv. geokódování) zjistíme, jaká místa byla populární mezi autory konkrétního žánru a jaké emoce s nimi spojovali. Těchto metod využili vědci z Lancaster University, kteří v roce 2006 zkoumali možnosti využití GIS ve studiu literatury na viktoriánských cestopisech z oblasti Lake district. V projektu s názvem Mapping the Lakes pomocí analýzy textů vytvořili mapy, kde si čtenář může nejen prohlédnout "hotspoty" viktoriánských cestovatelů (neboli nejčastěji zmiňované lokality), ale také jaký pocit v nich místa vzbudila.
Velmi rozšířené jsou tzv. literární mapy a atlasy s místy, kde se odehrává děj konkrétních literárních děl. Na univerzitě v Lisabonu vznikl projekt Litescape, ve kterém si na interaktivní mapě můžete vyhledat místa, která ve svých dílech zmínil autor, ale i konkrétní pasáž, kde o nich píše. Stejným způsobem se můžete podívat, kudy putoval Odysseus ve stejnojmenném Homérově eposu, jak cestovali hrdinové Cesty kolem světa za 80 dní nebo na jakých místech se odehrávaly spletité případy detektiva Sherlocka Holmese.
Do mapy se dá zakreslit prakticky cokoliv, tedy například i lidové zvyky a obyčeje. Skvělou ukázkou je projekt GIStralik Ústavu evropské etnologie Filozofické fakulty. Vědci propojili mapové podklady s informacemi o tradiční lidové kultuře z oblasti Moravy v 18. a 19. století, a vytvořili tak unikátní zdroj informací pro etnology, historiky i další vědce. V mapě je možné vyhledávat záznamy pomocí speciálního hesláře, kde například zjistíte, ve které oblasti je nejvíce záznamů o zdobení kraslic, o hře na cimbál nebo o různých typech lidových tanců.
Jak je vidět, mapy jsou nekonečným zdrojem inspirace a velkou výzvou pro vědce, pedagogy i studenty. Díky novým projektům se můžeme v oblasti humanitních věd těšit na další nečekané objevy.
Umělá inteligence může být skvělým pomocníkem v kreativním procesu. I v tom hudebním. Hudebníkům všech úrovní mohou AI nástroje nabízející řadu užitečných funkcí pomoct s generováním originálních melodií a usnadnit tvorbu nového hudebního obsahu. Přečtěte si, jaké možnosti nabízejí nástroje Magenta, AIVA, WaVeNet a další.
Umělé neuronové sítě se v dnešní době rozšířily téměř do každého odvětví, které pracuje s nějakým druhem dat. Jak už jsme psali v minulých článcích, ani oblast hudební vědy není v tomto případě výjimkou. Stejně jako nám umělá inteligence dokáže vygenerovat text či grafiku, může nám podle zadaných parametrů vytvořit hudební skladbu. Pojďme se tedy na umělé neurnové sítě podívat trochu víc zblízka.
