Jak lze pomocí digitálních metod zkoumat náboženství, aktivismus nebo společenské změny? Tereza Menšíková propojuje etnografický výzkum proti-kastovních hnutí v Indii s analýzou rozsáhlých online dat. V rozhovoru přibližuje možnosti i limity digitálních humanitních věd a vysvětluje, proč je v interpretaci dat klíčová i detailní znalost terénu.
Mohla byste se krátce představit a přiblížit svůj badatelský profil?
Jsem religionistka a socioložka působící na Masarykově univerzitě, kde jsem vystudovala oba obory. Ve svém výzkumu propojuji sociálněvědní a humanitní přístupy ke studiu kolektivního jednání. Dlouhodobě se zabývám online aktivismem, protestními hnutími a tím, jak lidé využívají kulturní zdroje spojené s náboženskými tradicemi v mobilizaci ke změně společnosti.
Zaměřuji se především na sociální hnutí v Indii a širším regionu jižní Asie, zejména na proti-kastovní aktivismus v dalitských a bahudžanských komunitách. Zajímá mě, jak tyto skupiny formulují své představy o spravedlivé společnosti, jaké problémy identifikují a jaké strategie navrhují k jejich řešení.
Jak jste se k tomuto tématu dostala?
Během bakalářského studia religionistiky jsem se setkala s autobiografickými texty dalitských autorů v antologii Když němí promluví…. Právě tam jsem poprvé narazila na ambédkaritské buddhistické hnutí, které usilovalo o zlepšení postavení lidí stojících na okraji kastovního systému.
Zaujalo mě, že konverze k buddhismu zde nebyla jen náboženským aktem, ale také formou sociálního a politického protestu. Tedy způsobem, jak se vymezit vůči diskriminačnímu společenskému uspořádání a zapojit se do boje za širší společenskou změnu. Tento moment mě přivedl k otázce, kterou jsem následovala i při své práci na katedře sociologie: jak sociální hnutí formulují mobilizační křivdy vzhledem k strukturálním hrozbám, kterým čelí, a jakou roli v těchto procesech hraje diskurz a praxe specifických náboženských tradic a jejich symbolika.
V roce 2017 jsem odjela provádět první etnografický výzkum do oblasti indické Maháráštry. Když jsem se později rozhodovala, jak na něj navázat během doktorského studia, zasáhla pandemie covidu‑19 a terénní výzkum se stal prakticky nemožným. To mě přivedlo k hledání jiných způsobů, jak ve výzkumu pokračovat.
Pandemie vás tedy nasměrovala k výzkumu online komunit a digitálním humanitním vědám?
Do značné míry ano, ale nebyl to jediný impulz. Už z terénního výzkumu jsem věděla, že mnoho současných prominentních proti-kastovních aktivistů tvoří mladí univerzitně vzdělaní lidé žijící ve velkých městech, kteří se organizují na online platformách, kde své názory aktivně sdílejí a diskutují. Digitální prostředí pro ně představuje prostor, kde mohou relativně svobodně formulovat své postoje, organizovat protesty nebo vytvářet politické koalice napříč regiony.
Díky kontaktům navázaným během pobytu v Indii jsem mohla sledovat, jak se jejich komunikace proměňuje v reakci na společenské krize, politické represe nebo legislativní změny. A zároveň jsem se ocitla v prostředí Masarykovy univerzity, kde se začalo intenzivně diskutovat o digitálních humanitních vědách a o činnosti Centra pro digitální výzkum náboženství (CEDRR). To mi otevřelo nové možnosti ve využívání komputačních metod a přístupů pro analýzu dat.
Centrum pro digitální výzkum náboženství (CEDRR) je v českém prostředí poměrně unikátní. Jak byste jeho činnost popsala někomu, kdo se s pojmy jako digitální výzkum náboženství nebo digital humanities obecně setkává poprvé?
CEDRR, které dnes vede doktor Tomáš Glomb, se zaměřuje na využití výpočetních metod a modelování při studiu náboženství a lidského jednání souvisejícího s náboženskými tradicemi.
Mgr. et Mgr. Tereza Menšíková, Ph.D., působí jako výzkumnice v Centru pro digitální výzkum náboženství (CEDRR) na Ústavu religionistiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V roce 2025 získala titul Ph.D. v oboru religionistika obhajobou disertační práce na téma Digitální mobilizace: Ambédkaritský buddhismus a proměny v současném online aktivismu proti-kastovního systému. Za tuto práci obdržela Cenu děkana Filozofické fakulty MU za vynikající studentskou závěrečnou práci.
Tematický záběr centra je velmi široký. Některé projekty se soustředí na historický výzkum, například ERC projekt DISSINET profesora Davida Zbírala, který modeluje problematiku hereze na základě rozsáhlých historických pramenů. Řada dalších projektů zkoumá například šíření římských náboženských kultů (nový projekt SIPROME), migraci obyvatelstva nebo proměny náboženského života v minulosti.
Společným jmenovatelem projektů je využívání přístupů, jako jsou síťová analýza, geografické modelování, komputační textová analýza a práce s velkými jazykovými modely.
CEDRR tak představuje prostor, kde se propojují humanitní vědy s výpočetními přístupy a kde vznikají nové metodologické postupy, které by ještě před několika lety nebyly možné.
Co dnes digitální nástroje umožňují religionistice zkoumat? Proměnily nějak samotný výzkum?
Digitální nástroje se dnes využívají v historii, archeologii, psychologii, sociologii i antropologii. Jejich velký přínos spočívá v tom, že umožňují pracovat s objemem dat, který by nebylo možné analyzovat ručně.
V digitálních humanitních vědách se v tomto kontextu používá metafora distant reading, tedy doslova „vzdálené čtení“. Pomocí výpočetních metod dokážeme identifikovat vzorce a souvislosti, které tradiční metody kvalitativního kódování (tedy například běžné „blízké čtení“) nemohou zachytit.
V religionistice to znamená možnost propojovat různé typy dat ve formě textů, informací z databází, archeologických nálezů, včetně jejich metadat a sledovat, jak se náboženské tradice, jejich role a vliv ve společnosti šířily, proměňovaly nebo zanikaly. Podobně lze postupovat i při studiu současnosti, například kombinací dat ze sociálních sítí, sociologických šetření či ekonomických statistik. Díky tomu získáváme komplexnější obraz toho, jak je náboženství spojeno s naším politickým, ekonomickým a sociálním životem a jak je samo ovlivňováno širším prostředím a jeho změnami.
Jak konkrétně pracujete s online daty a jak jste vybírala zdroje, které analyzujete?
Zabývám se analýzou aktivistických blogů spojených s proti-kastovními organizacemi v Indii. Jde o texty, v nichž autoři formulují své představy o sociálním, náboženském či politickém uspořádání společnosti a navrhují způsoby změny.
Pracuji s korpusy o tisících textů a analyzuji také jejich metadata, tedy například informace o autorech, jejich geografickém původu nebo vazbách na organizace. To mi umožňuje sledovat například regionální rozdíly v tématech a argumentaci a jejich změnu v čase.
Výběr zdrojů souvisí s tím, že internet hraje v dalitských a bahudžanských hnutích zásadní roli. Mnoho aktivistů využívá online prostředí jako jeden z mála prostorů, kde mohou veřejně prezentovat své názory. Angličtina zde navíc funguje jako společný jazyk napříč regiony, a proto vznikly rozsáhlé blogové platformy a média, která dnes představují hlavní informační uzly proti-kastovního aktivismu. Právě na jejich obsah se můj výzkum zaměřuje.
Vzhledem k množství dat využívám Python nebo R a pracuji v prostředí RStudia či dalších nástrojů určených pro analýzu rozsáhlých datových souborů.
Jakou roli ve vašem výzkumu hraje síťová analýza?
Využívám ji částečně jako doplňkový nástroj. Pomáhá mi sledovat, jak se určité náboženské koncepty propojují s emocemi, politickými tématy nebo zdroji v citačních sítích.
Umožňuje také mapovat vztahy mezi autory a organizacemi a sledovat vznik spolupráce mezi aktivistickými skupinami. Není však hlavním těžištěm mé práce, spíše doplňuje ostatní analytické postupy a pomáhá vizualizovat strukturu populace aktivistů.
V čem je podle vás zásadní kombinace terénního výzkumu a digitálních metod? Projevují se limity online dat například i v zastoupení žen?
Pracuji s komunitami, které bývají označovány jako subalterní, tedy se skupinami zasaženými systémovým vyloučením s omezeným přístupem ke vzdělání či ekonomickým zdrojům.
Online data reprezentují spíše vzdělanější část komunity, velmi často muže. Pokud bych vycházela pouze z nich, získala bych zkreslený obraz o tom, jaká témata v komunitách rezonují. Právě zde se ukazuje silný význam terénního výzkumu, který mi umožňuje ověřovat, nakolik jsou témata diskutovaná online skutečně důležitá i pro širší komunitu.
To se týká i otázky genderu. Feminismus a kritika genderových nerovností patří mezi důležitá témata proti-kastovního aktivismu, přesto však bývají ženské hlasy v online prostoru méně viditelné. Ženy v mnoha případech stále čelí překážkám v přístupu ke vzdělání a veřejnému prostoru, což se odráží i ve struktuře dat, se kterými pracuji.
Ráda bych se proto v budoucnu více zaměřila na platformu Savari, která publikuje texty žen zapojených do proti-kastovního aktivismu. Mohla by nabídnout důležitou protiváhu k obrazu formovanému převážně mužskými autory.
Terénní výzkum poskytuje nejen prostor pro dialog s lidmi, kterých se výzkum týká, ale také participativní platformu, kde jejich hlas může zaznít a aktivně zasáhnout do toho, jak je výzkum organizovaný. Mnohdy se může ukázat, že každodenní problémy jako je přístup k vodě, půdě, vzdělání nebo zaměstnání jsou pro každodenní život lidí zásadnější než témata dominující online diskusím. To v kontextu aktivismu ilustruje propastné rozdíly mezi aktivismem vzdělanějších urbánních populací a těch, kteří bojují často s přímým fyzickým násilím a diskriminací ve vesnických oblastech.
Často se objevuje otázka, zda je vůbec možné náboženství datově měřit. Jak se na to díváte?
Religionisté obvykle říkají, že samotné náboženství měřit nelze. To, co zkoumáme, jsou lidé, jejich chování a jednání a jejich důsledky ve světě.
Neanalyzujeme náboženství jako abstraktního aktéra ve světě, ale sledujeme, jak lidé formulují a využívají náboženské koncepty v praxi, co pro jejich život znamenají, případně jakou funkci zastávají. Digitální metody nám umožňují sledovat na dlouhé časové ose například to, jak se lidské společnosti opírají o náboženské praktiky a výklady světa, a jak se tyto strategie proměňují v závislosti na vnějších změnách (např. politické změny, pandemie, ekonomické krize, válečné konflikty nebo sociální procesy jako je urbanizace nebo migrace).
Jak velké jazykové modely ovlivňují váš výzkum?
Velmi výrazně. Když jsem začínala s výzkumem, pracovala jsem s tematickým modelováním typu LDA (Latent Dirichlet Allocation). S nástupem velkých jazykových modelů se možnosti dramaticky rozšířily.
AI dnes mnoho výzkumníků využívá jako asistenta při programování i návrhu analytických postupů. Úlohy, které dříve trvaly dny, lze dnes provést podstatně rychleji.
Zároveň s tím přichází i otázky ohledně transparentnosti a replikovatelnosti analýzy. Osobně jsem v používání obecnějších LLMs spíše opatrnější, protože potřebuji mít jasnou kontrolu nad tím, jak byly výsledky získány. Na druhou stranu znám kolegy, kteří pomocí agentových modelů vytvářejí velmi komplexní simulace, jež by dříve vyžadovaly práci celého týmu.
Čemu se věnujete aktuálně?
Zkoumám, jak se online produkce proti-kastovních aktivistů proměňuje v závislosti na politickém a společenském prostředí.
Zajímá mě vztah mezi aktivistickým diskurzem a strukturálními hrozbami či politickými příležitostmi, například reakce na oslabování demokratických institucí nebo legislativní opatření dopadající na náboženské a etnické menšiny.
Propojuji přístupy sociálních věd s metodami digitálních humanitních věd a rozšiřuji datový soubor o data z nových platforem a mediálních deníků. Cílem je lépe porozumět tomu, jak aktivistické skupiny reagují na společenské změny a jak se snaží mobilizovat veřejnost k obraně občanských práv.
Na závěr: Jak podle vás digital humanities proměňují představu o práci humanitních vědců?
Digital humanities i komputační sociální vědy se dostávají do veřejného prostoru zejména s nástupem umělé inteligence. Ačkoliv jsou součástí práce akademiků i běžných uživatelů už desítky let, jejich současný rozvoj je natolik rychlý, že je těžké s nimi držet krok.
Tradiční představa humanitního badatele sedícího v archivu se stala spíše stereotypním předsudkem. Vedle ní dnes stojí často výzkum založený na práci s rozsáhlými databázemi, velkými digitálními korpusy a výpočetními metodami.
Humanitní vědy se tak stávají výrazně technologičtějšími. Badatelé čím dál více pracují s tzv. smíšenými metodami (kvalitativním kódováním a komputační analýzou), programují, analyzují rozsáhlé datové soubory a snaží se držet krok s technologickým vývojem. Právě tato proměna podle mě patří k největším výzvám i příležitostem současného výzkumu.
Spolupráce studentů v online prostředí nemusí spočívat pouze ve společné tvorbě studijních materiálů. Mezi nejčastěji využívané nástroje pro spolupráci v ELFu patří Fórum, Workshop nebo Skupinový úkol.
